„Za tu dobu se toho hodně změnilo. Ale už od chvíle, kdy jsem sem nastoupila, jsem měla štěstí na tým, s kterým spolupracuji. Přestože se od mých začátků značně proměnil a z původní sestavy v něm zůstala pouze dvě děvčata, jsem ráda, že se na každého člena mohu spolehnout. Není to tak, že bychom spolu trávili dovolené, ale vzájemně se respektujeme, jsme k sobě slušní, vstřícní a ochotní. Nedovedu si představit, že bych chodila do práce a měla obavy z toho, jak mě kdo přivítá. Těší mě, že mě kolegové zatím stále vítají s úsměvem,“ svěřila se Iva Fišerová, která si je vědoma toho, že práce sestry na interně je náročná po fyzické i psychické stránce.
Pomáhá i podpora kolegů
„Čím dál tím víc pacientů je na nás částečně nebo zcela závislých, především proto, že jsou upoutáni na lůžku. Na druhou stranu, dnes máme oproti dřívějšku k dispozici o hodně víc pomůcek, které nám pomáhají při práci,“ poznamenala vedoucí sestra interního oddělení, která nepodceňuje ani psychickou zátěž. „Člověk se poměrně často potkává rovněž se smutnými událostmi. Potom se určitě hodí dobrá psychologická pomoc, a to klidně i od kolegů, případně po práci vypnout,“ podotkla Iva Fišerová, která nejraději relaxuje při sportu. „Mám ráda aktivní relax, kde mohu fyzicky trochu potrápit své tělo, například kolo, běh nebo squash. Dokážu si ale vzít i knížku a u ní třeba několik hodin zůstat a číst si,“ podotkla vedoucí sestra, jež má velkou oporu také v rodině.
Nejde jen o léčbu pacientů
Iva Fišerová zdůrazňuje, že práce sestry na interním oddělení není jen o samotné léčbě pacientů. „Důležitá je též komunikace s nimi a jejich rodinami. Je hezké, když za vámi někdo přijde a poděkuje za to, že jste mu pomohli a je vidět, že odchází spokojený. To člověka nabije. Na druhou stranu sestra musí zvládat i nepříjemné situace, umět na ně reagovat i vzít zodpovědnost za svoje rozhodnutí,“ řekla vedoucí sestra.
„Někdy je těžké sladit představy personálu s pacienty. To třeba pacient prodělá infarkt a po chvíli prohlásí, že si jde zakouřit,“ pokračovala Iva Fišerová, která v nemocnici začínala na dětském oddělení. „Pracovala jsem zde hned po maturitě do mateřské dovolené. A po mateřské jsem pak nastoupila na internu,“ nastínila.
Pestrá a zajímavá práce
Interna si Ivu Fišerovou získala hlavně proto, že přináší velmi pestrou a zajímavou práci. „Ta pestrost mě baví. Každý den přináší něco nového. Není to žádný stereotyp. A medicína jde neustále dopředu a vyvíjí se,“ řekla vedoucí sestra.
„Na interně krásně vidíte, jak všechno souvisí se vším. Spektrum diagnóz, s kterými se tu máte možnost setkat, je velmi široké,“ uvedla Iva Fišerová, která si v dětství přála být prodavačkou.
Hodně nabitý pracovní den
Dnes ale rozhodně nelituje svého rozhodnutí pomáhat nemocným, i když běžný pracovní den má opravdu nabitý. „Od předchozí směny musí člověk nejprve získat informace o tom, co se dělo s pacienty. Potom je potřeba naplánovat, na jaká vyšetření kdo a kdy zamíří a pacienty na to také připravit. Zároveň je nezbytné koordinovat činnost lékařů, sanitářů a sester, aby všechno klapalo, jak má. Musí tu být k dispozici i správná léčiva, zdravotnický materiál, ale také spoustu dalších věcí, které jsou pro chod oddělení nutné,“ přiblížila vedoucí sestra interního oddělení Orlickoústecké nemocnice.
„Důležitá je i spolupráce se sociálními pracovnicemi, které pomáhají pacientům a jejich rodinám. A pochopitelně také dbát na to, aby zdravotní péče byla poskytována podle všech standardů a norem,“ uzavřela Iva Fišerová.
